Příběh rakouského Grand Prix začíná, jak už to bývá u většiny Grand Prix, místní skupinou nadšenců automobilových závodů v 50. letech minulého století. Vytvořili jednoduchý okruh ve tvaru L, pomocí kuželů a balíků sena ve městě Zeltweg.  První závod se tam konal v 1958, byl určen pro mezinárodní sportovní vozy, a vyhrál ho Wolfgang von Trips v Porsche, ale i když pozoruhodně hrbolatá trať vyvolala kritiku několika lidí, na okruhu se konali dvě kola Šampionátu Formule 2 v roce 1959 a 1960. Avšak organizátoři snili o pořádání závodů Formule 1 a v roce 1961 a 1963 se v Zeltwegu odehrálo několik akcí mimo šampionát, ve kterých zvítězil Innes Ireland a Jack Brabham.

Zájem, který tyhle akce vyvolali v Rakousku, vedl k vzestupu rakouské superstar Jochena Rindta.  Jak Rindt postupoval po příčkách F1, Zeltweg přitlačil na možnost uspořádat závod šampionátu, a v roce 1964 se tento sen splnil a Lorenzo Bandini získal své první a jediné vítězství v tomhle sportu.  V 1965 se závody Formule 1 tady již nekonali, ale to nebránilo v uspořádání akce sportovních automobilů, ve které vyhrál místní hrdina Rindt za volantem Ferrari.

Rindtův úspěch společně s rostoucím zájmem o závody F1 vedl k získání dostatečných financí, aby se mohl vybudovat účelový okruh. Osterreichring byl umístěn v přírodní pánvi a stal se jednou z nejrychlejších tratí světa. Jeho pozoruhodné zatáčky, úžasná estetika a náročnost na řidičské schopnosti zajistí, že se trať stane legendou Formule 1.

První závod Formule 1 se tady konal v 1970. Rindt dominoval v sezóně s Lotusem a vypadalo to, že Rakousko získá titul. Ale domácí fanouškové zůstali zklamáni, když Jacky Ickx získal vítěznou šachovnicovou vlajku pro Ferrari. Pořád ale mohli doufat ve vítězství v dalším roce. Bohužel však Rindt tragicky zahynul pouze o pár dnů později v italské Grand Prix v Monze, čímž se stal prvním, a do dnešního dne bohudík zatím i posledním posmrtným světovým šampionem tohoto sportu.  

Sport a rakouský národ byl zdrcen. Avšak brzo Rakousko získá nového hrdinu, kterým je Niki Lauda. Uprostřed sedmdesátých let přicházeli domácí fanoušci s nadějí, že Lauda bude triumfovat, ale Grand Prix vždy fandil spíše neočekávaným vítězům.

V roce 1975 vyhrál Vittorio Brambilla za prudkého březnového počasí, kdy při přejezdu cílové čáry ztratil kontrolu.  V roce 1976 dopřál John Watson první a jedinou výhru ve Formuli 1 stáji Penske, v roce 1977 vyhrál Alan Jones pro Shadow a v roce 1982 Elio de Angelis porazil Keke Rosberga v jednom z nejnapínavějších finišů všech dob. V roce 1984, dekádu po vstupu do závodů Formule 1 s Ferrari se Laudovi konečně povedlo v Rakousku vyhrát po návratu z odpočinku, a ohromit tak své domácí fanoušky. 

Po několika nehodách na startovní čáře, sporech s místními farmáři ohledně parkování a všeobecnému pocitu, že je okruh nebezpečný, rakouský Grand Prix v Osterreichring konečně zmizel z kalendáře roku 1987. Trať nadále hostila další akce, ale postupně se stávala více zanedbanou, dokud rakouská telekomunikační společnost A1 neposkytla finance pro znovuvybudování okruhu. 

Název se změnil na A1-Ring a okruh přitáhl závody Formule 1 zpátky do Rakouska v roce 1997. Pořádali se zde závody Grand Prix dalších šest let – včetně nezapomenutelného závodu v roce 2002, během kterého Rubens Barrichello přenechal vítězství stáje Ferrari svému kolegovi Michaelu Schumacherovi prakticky na dohled od cílové čáry -  než byl okruh opět vypuštěn z kalendáře F1 po roce 2003.

V následujících letech se probíralo mnoho plánů na vylepšení, než byl okruh konečně přebudován a přejmenován na Red Bull Ring a znovuotevřen v roce 2011. Od té doby se tady konali série jako DTM, Světová série od Renaultu a Evropské Le Mans.